E. Marková, Hvězdárna v Úpici,
markovae @mbox.vol.cz
M. Bělík, Hvězdárna v Úpici, marcel_belik @yahoo.com
J. Kučera, Západočeská pobočka ČAS, Rokycany
J. Kareš, Autor. lab. metrologie ionizujícího
záření ,Olomouc, jaroslav_kares @volny.cz
E. Brandejsová, VUT Brno, nimrodel @email.cz
Abstrakt
Bílá koróna během úplného slunečního
zatmění 11.8.1999 byla pozorována na mnoha místech Evropy a Asie. Takto
hustě pozorováními pokrytý pás totality umožňuje podrobné studium chování
hmoty v koronálních paprscích. Byly provedeny řezy vybranými paprsky u
několika různě od sebe vzdálených pozorovacích míst (Francie – Rumunsko)
a hledány strukturální změny způsobené rázovými vlnami v průběhu zatmění.
Nalezené
jevy jsou konfrontovány s výsledky získanými při předchozích zatměních.
1. Úvod
Sluneční zatmění v roce 1999 poskytlo jedinečnou možnost pozorovat jeho průběh na velmi dlouhé základně a tak podrobně sledovat strukturální změny během časového úseku minimálně 120 minut. Srovnáním snímků ze tří pozorovacích stanovišť (v rozmezí 42 minut) jsme se pokusili zachytit strukturální změny v jednotlivých vybraných koronálních paprscích.
2. Přístroje a pozorování
Zatmění Slunce 11. srpna 1999 bylo pozorováno na mnoha místech Anglie, Evropy i Asie. V předkládané práci byla využita pozorování pořízená v Grandvilliers (Francie, 49.667N, 1.933E), na Balatonském jezeře (Maďarsko, 46,5N, 17.5E), a v Pitesci (Rumunsko, 24:28:16E, 45:03:19N). Všechny tři expedicebyly vybaveny shodnými, nebo podobnými přístroji (MTO1100/100, Rubinar 1000/100, teleobjektiv 300/4,5) a snímky byly pořízeny stejnými expozicemi (1/1000-2s) na stejný film Kodak Royal 200 ASA. Filmy byly vyvolány naprosto shodným a kontrolovaným procesem v jedné laboratoři a poté digitalizovány na stejném digitalizačním zařízení s maximálním rozlišením 2000 DPI.
3. Zpracování a výsledky
Jak se někteří autoři domnívají (např. Parker, 1988), jedním z příspěvků ohřevu sluneční koróny jsou nanoerupce. Lze předpokládat, že jejich odezvy mohou být pozorovány jako slabá zjasnění ve vybraných koronálních strukturách, zejména v tenkých dlouhých koronálních paprscích. Srovnání velkoškálových struktur z jednotlivých pozorovacích stanovišť nevykazuje žádné dramatické změny. Pokusili jsme se tedy nalézt možná zjasnění v několika vybraných paprscích. Provedli jsme radiální řezy čtyřmi paprsky na každém pozorovacím stanovišti. Po následné eliminaci případných “kazů” způsobených nehomogenitou fotografické emulze, nečistotami a chybami způsobenými digitalizací jsme “nalezli” několik kandidátů na možná jemná zjasnění. Celé zpracování ztěžovala komplikovaná struktura přilbicových paprsků, které se nalézaly okolo celého slunečního limbu a vzájemně se překrývaly. Z celého komplexu paprsků byly vybrány 4 paprsky (obr. 1):
a) paprsek v P.A. 345o (obr. 2a). Tento mohutný a dlouhý paprsek se nachází v polární oblasti Slunce v místě, které na snímcích družice Yohkoh (Solar Data Analysis Center, 2000) vykazuje pouze slabou aktivitu. Na západě tento paprsek sousedí s výraznou koronální dírou (P.A. 325o). Po provedení řezů byly zjištěny možní kandidáti na zjasnění: 1,12 Ro na řezu ze snímku z Grandvilliers (dále F), 1,45 Ro na snímku z Maďarska (dále M) a dva kandidáti na snímku z Rumunska (dále R) – 1,55 Ro a 1,62 Ro (obr. 4 a,b,c). Při časové vzdálenosti 1720 s mezi F a M a 840 s mezi M a R vychází příslušné rychlosti pohybu zjasnění podél paprsku na 133 km/s (F-M) a 83 km/s, respektive 141 km/s v případě M-R.
b) paprsek v P.A. 235o (obr. 2b). Tento paprsek se nachází v oblasti jež vykazuje na snímcích z družice Yohkoh zvýšenou aktivitu. Zde byla nalezena velmi nezřetelná zjasnění v 1,35 Ro a 1,61 Ro (F), 1,54 Ro a 1,71 Ro (M), 1,5 Ro, 1,74 Ro a 1,95 Ro (R). Určení vzájemné totožnosti jednotlivých zjasnění je v tomto případě velmi problematické a tak můžeme pouze s velkými pochybnostmi určit rychlosti pohybu 77 km/s, respektive 146 km/s (F-M) a 198 km/s (M-R).
c) paprsek v P.A. 120o (obr. 2c). Tento paprsek se nachází nad oblastí vykazující na snících Yohkoh výraznou aktivitu. Mapy USAF/NOAA Solar Region Summary (Mees Solar Observatory, 2000) ukazují v této oblasti 12.8.1999 aktivní oblast č. 8665 (data použitá z Mees Solar Observatory, University of Hawaii, jsou získána za použití grantu NASA NAG 5-4941 a NASA kontraktu NAS8-40801). V tomto paprsku je možno detekovat zjasnění v 1,42 Ro (F), 1,85 Ro (M) a 1,07 Ro (R). Příslušné rychlosti pak jsou 174 km/s a 182 km/s.
d) paprsek v P.A. 60o(obr. 2d). Tento
paprsek se nachází nad vycházející aktivní oblastí vykazující na snímcích
družice Yohkoh výraznou aktivitu. Mapy USAF/NOAA Solar Region Summary ukazují
v této oblasti aktivní oblast č. 8667 a 8668 (14.8.1999). Zde jsme nalezli
potenciální zjasnění v 1,26 Ro (F),
1,33 Ro, 1,35 Ro a 1,58 Ro (M), 1,5 Ro a 1,72 Ro (R). Předpokládáme-li
souvislost jednotlivých zjasnění 1,26(F)-1,58(M)-1,72(R) Ro) dostáváme
rychlost pohybu vzruchu 129 km/s, respektive 116 km/s. Z poloh zjasnění
1,5R a 1,33M respektive 1,35M získáme
rychlosti 140 km/s respektive 124 km/s.
Obr. 1. Polohy vybraných paprsků
Obr. 2a. Osový řez paprskem P.A. 345o
Obr. 2b. Osový řez paprskem P.A. 235o
Obr. 2c. Osový řez paprskem P.A. 120o
Obr. 2d. Osový řez paprskem P.A. 60o
4. Diskuse
Pokusili jsme
se detekovat možné nízkoškálové změny ve struktuře vybraných koronálních
útvarů, které by mohly být projevem nanoerupcí, případně dalších dynamických
procesů sluneční aktivity. Koutchmy (1994) předpokládá, že pravděpodobně
celá bílá koróna je v sub-arcsekundových rozlišeních v dynamickém stavu.
Nízkoškálové detekce v emisní koróně jsou ukázány v práci Rušina a Minarovjecha
(1994). Ze získaných výsledků vidíme, že rychlosti se pohybují v
rozsahu 77 – 198 km/s, což je v souhlasu s výsledky získanými během zatmění
24. října 1995 (Bělík a kol., 1999). Je ovšem nutno si uvědomit, že skutečné
rychlosti pohybu zjasnění se mohou díky projekci do roviny snímku od námi
získaných hodnot poněkud odlišovat.
Na rozdíl od výsledků získaných během zatmění 24. října 1995 jsme v roce
1999 nezaznamenali pokles rychlosti s rostoucí vzdáleností od Slunce.
Nepravidelnosti
v jasu v paprscích jsou velmi slabé a mohou být velmi snadno zaměněny s
chybami způsobenými nehomogenitami filmu, digitalizací, nečistotami a také
překryvem jednotlivých paprsků. Jak jsme již uvedli dříve, pokusili jsme
se tyto vlivy co možná nejlépe odstranit. Musíme ovšem připustit, že se
stále pohybujeme na samé hranici rozlišovací schopnosti
použité kombinace objektiv – film – digitalizační zařízení, a že tedy jednotlivé
detekce jsou značně nejisté a pouze málo odlišné od šumu. Navíc ani v případě,
kdy máme k dispozici velké množství pozorování podél pásu totality, nejsme
schopni sjednotit přiřazení jednotlivých
zjasnění.
Nicméně předpokládáme,
že alespoň některá ze zmiňovaných zjasnění jsou skutečně reálná a jsou
způsobena nízkoškálovými projevy sluneční aktivity, která udržuje bílou
korónu v dynamickém stavu.
Jak jsme naznačili,
existuje mnoho vlivů, které způsobují velkou nezřetelnost v určení skutečného
jevu. Pokusili jsme se tyto chyby co nejvíce eliminovat, avšak jsme si
vědomi, že se může vyskytovat ještě velké množství vlivů dalších. Po zkušenostech
se domníváme, že pro příští plánování
tohoto experimentu by bylo vhodné použít černobílý jemnozrnný film ve spojení
s dlouhoohniskovou velkoformátovou komorou. Pokusili jsme se také využít
digitální snímky pořízené v Grandvilliers objektivem 200 mm ohniskové délky
ve spojení s digitálním fotoaparátem
DP10 (Kodak). Toto řešení sice nejlépe eliminuje všechny chyby způsobené
přenosem objektiv - emulze - vyvolávací proces – digitalizace, ovšem za
cenu nízkého rozlišení.
5. Literatura
Bělík, M., Marková, E., Rušin, V., Šmelcer,
L.: 1999, Manifestation Of ´Shock Waves´ In Coronal Streamers, Proc.
9th
European Meeting on Solar Physics, ´Magnetic
Fields and Solar Processes´, Florence, Italy, 12-18 September 1999
(ESA SP-448), 225
Koutchmy, S.: 1994, Adv. Space Res., Vol. 14, No. 4, pp. (4)29-(4)39
Mees Solar Observatory, Haleakala, Hawaii
http://www.solar.ifa.hawaii.edu/mees.html
Parker, E.N.: 1988, Nanoflares and the Solar X-ray corona, Astroph.
K., 330, 474
Rušin, V., Minarovjech, M.: 1994, IAU Coll. 144 "Solar Coronal Structures",
V. Rušin, P. Heinzel and J.-C. Vial (eds),
VEDA Bratislava, pp. 487-490
Solar Data Analysis Center, NASA Goddard Space Flight Center, Greenbelt,
Maryland USA
http://
umbra.nascom.nasa.gov
Solar Geophysical Data, Part 1, Part 2, 1999, NOAA Boulder USA